Světový den mokřadů v ptačím parku Zbudovská blata a jeho okolí

Den mokřadů v českobudějovické pánvi 7.2. 2026 (z pohledu organizátora)

Lukáš mě vyzvedává v 8:30 a míříme sobotní, zamženou, ale už rozmrzlou krajinou na místo srazu dnešní oslavy Světového dne mokřadů. Za Branišovem se u polní louže občerstvují první čejky chocholaté. Hejno o 32 kusech muselo přiletět tuto noc. Dalo by se říct: jaro je tu!

U Dehtáře jsme se slušným předstihem, a tak objíždíme zamrzlý rybník zprava, tedy od severu. Jediným zajímavým úkazem je však zlom ledu, který se táhne středem rybníka a kolem něhož trčí velké ledové kry. Zprvu jsme si mysleli, že jde o ptáky, a ne o jev typický spíše pro arktické moře. Nicméně kromě pár vran černých, motáka pilicha a drozdů kvíčal je tu pusto. Mírně nesví míříme zpět na místo setkání, kde v 9:30 začíná exkurze pro veřejnost. Postupně přijíždí asi 14 aut a v nich přibližně 30 účastníků. Zahajuji akci, povídám o jejím smyslu, rozdávám materiály a dávám instrukce, co se bude dít dál.

Za Novou Hospodou u Novosedel má podle Lukášova průzkumu sedět zhruba 6000 hus. Zkusíme se k hejnu přiblížit. Sedáme do aut a tato nebývalá sobotní kolona, které k dokonalosti chybí už jen pár pentlí a atrapa břehouše na kapotě, projíždí přes Vlhlavy a Hlavatce na parkoviště u Nové Hospody. Parkoviště je prázdné, vylézáme z aut a za drobného mrholení se vydáváme podél silnice směrem na Písek. Cesta není nic moc, ale na obzoru už vidíme cíl naší výpravy. Nad poli se rojí klíny hus.

Dříve než se dostaneme k husám, pozorujeme hvízdáky, ostralky a poláky chocholačky schované mezi stovkami březňaček na oku Horního rybníka. Nad rybníkem přeletuje mladý orel mořský a tisícovka kachen je v tu ránu ve vzduchu.

V dálce vidíme husy běločelé a zahlédli jsme dokonce jednu husu tundrovou. Přecházíme tedy asi 1,5 km ke kótě Za Lučinou, odkud by měl být dobrý výhled na kukuřičné strniště s několika tisíci převážně severských hus. Nicméně právě ve chvíli, kdy přicházíme na okraj lesa, se husy s povykem zvedají a mizí. Do pole vešla z druhé strany osoba, která nejspíš prahla po vltavínech, a tím nám trochu zkřížila plány. Nevadí. Sledujeme několik hus velkých, které zůstaly sedět, a také téměř 100 kusů srnčí zvěře.

Pak se vracíme k autům a přejíždíme k Ptačímu parku Zbudovská blata, kde přebírá průvodcovskou štafetu Kryštof Chmel a ukazuje nám rozmanité plány a zajímavosti ptačího parku. Ani zde nemáme příliš velké štěstí na ptáky. Do sítí se nic nechytlo.

Na závěr tradičně sedíme u ohýnku a probíráme všechno možné. A právě v ten moment si říkám: ano, byla to báječná exkurze, i když nám uletěly husy. Ten společenský aspekt lidského spolubytí ve středoevropské divočině je důležitější než pár ptáků, které jsme mohli vidět, ale neviděli. Děkuji všem účastníkům a spoluorganizátorům – a samozřejmě děkuji za sovičky.

Mokřadům zdar a příště na viděnou,

Jakub Vlček

Světový den mokřadů v ptačím parku Zbudovská blata a jeho okolí (z pohledu účastníka)

V sobotu 7. února 2026 se v Českobudějovické rybniční pánvi konala akce zaměřená na mokřady – tedy právě na to prostředí, které bylo v minulosti na mnoha plochách podmáčené a kde se nyní ornitologové snaží tyto podmínky aspoň částečně obnovit. Sešlo se 29 dospělých a tři děti. V zimě se zde sice nezdržuje tolik ptactva jako ve vegetační době, zato ale je víc času se tu porozhlédnout a užít si jak pozorování přírody, tak i příjemné pospolitosti. Sraz byl u rybníka Dehtář. Počítalo se tentokrát s tím, že účastníci přijedou auty, abychom se mohli pohybovat po okolí a pozorovat zimující hejna severských hus a dalšího ptactva. Veřejná doprava nám takové aktivity neumožňuje, a tak jsme si museli poradit bez ní. Jindy bývá při akcích ČSO dobrým zvykem určit dobu a místo srazu tak, aby se dalo přijet vlakem a dojít pěšky, což zrovna v okolí Ptačího parku Zbudovská blata jde docela dobře – trať z Plzně do Českých Budějovic zde má své dvě poměrně blízké zastávky (Zbudov a Zliv).

Organizátor akce Jakub Vlček nás na břehu Dehtáře informoval, že se pojede k jihozápadní části Horního rybníka, to znamená do míst mezi Lékařovou Lhotou a Českou Lhotou. Byla to dobrá volba, protože jsme pak měli možnost dalekohledy pozorovat husy velké, husy běločelé, ostralku štíhlou, poláka chocholačku a kachny divoké, a to jak na ledě a na vodě, tak sem tam i ve vzduchu při jejich přeletech. Jak jsme se pohybovali krajinou, rozhlíželi jsme se také po volavkách a dravcích, a protože jsme byli neustále ve střehu, při návratu k autům jsme viděli dalekohledem ještě i orla mořského číhajícího na ledě. Vítanou kořistí našich zvětšovacích skel bylo i velké stádo srnek na poli. To ale brzy splašila paní, která tudy zrovna procházela.

Byli jsme zároveň zvědaví, jak to bude pokračovat po přesunu do Ptačího parku Zbudovská blata. Tam se totiž rýsovala i ukázka kroužkování. Když jsme tam kolem poledne dorazili, ukázalo se ale, že se do sítí u nastražené atrapy výra žádný dravec tentokrát nechytil. Zklamaní jsme kvůli tomu nebyli – s tím se musí při podobných akcích počítat, že záleží na počasí a spoustě jiných okolností a že to tak je při pozorování v přírodě v pořádku. Kroužkování si budeme moci hned na jaře zopakovat při Vítání ptačího zpěvu. Bude letos netypicky až ke konci května (23. 5.). Jindy bývá skoro o měsíc dříve. Chytí se při něm do sítí umístěných v rákosových porostech vždycky spousta drobných pěvců. Na dravce se znovu nastraží u potoka maketa výra, protože výr bývá predátorem na jejich hnízdech, a je-li v krajině zastižen, ptáci na něj nalétávají.

Na obloze jsme dvakrát za sebou zaznamenali přelet morčáků. I ti zde poslední dobou hnízdívají. My s manželem je známe i ze Strakonic, kde se přibližně před dvaceti lety objevili. Nejdříve se u nás zdržovali jen příležitostně, ale teď už na Staré řece (to je slepé rameno Otavy) pravidelně vyvádějí i mladé.

Správce parku Kryštof Chmel nás provedl v okolí Zbudovského potoka, ukázal nám, kde jsou již vykoupené pozemky, seznámil nás s plány do budoucna a pozval nás na další akce. Tou nejbližší bude přesně za měsíc dobrovolnická práce. Budou se ořezávat vrby a uvedou se do provozu solární čerpadla vody. Pokud vše dobře půjde, časem se přikoupí další plochy, vybudují se pozorovatelny pro turisty a uvažuje se o tom, že by část porostu vypásali divocí koně nebo některý z odolných druhů skotu. To by bylo jednak výhodnější než strojové a ruční kosení (i když je vhodné obojí kombinovat - a takhle by se to i provádělo), jednak by byly díky tomu některé z pozemků vlastněných Českou společností ornitologickou oplocené a snížilo by se nebezpečí přílišného pohybu lidí v blízkosti hnízdišť ptactva. Velká atraktivní zvířata by byla pro návštěvníky také zajímavá a jejich přítomnost by turistům určitě za nějaká ta budoucí omezení stála.

Novinkou bylo pro nás i to, že na umělá návrší u Mydlovar (což jsou zemí pokryté nebezpečné látky z odkaliště) mají být časem nainstalovány solární panely. Je to území blízké Ptačímu parku a je na něj z míst obhospodařovaných ornitology vidět. Zdá se nám to jako dobrý nápad, umístit panely tam, kde stejně nesmí růst žádné stromy, protože by svými kořeny narušily ochrannou vrstvu skládky).

Závěrečnou částí akce bylo posezení u ohně u pomníku Jakuba Kubaty. Eliška Chmelová tu jako i jindy měla na starost dobročinný obchůdek a jedna z účastnic akce k němu přispěla tím, že přivezla krásné háčkované sovičky, které vymyslela a vyrobila pro děti. Radost jsme měli také z toho, že znova vyšla oblíbená knížka naší vnučky (i naše) "Uprchlík na ptačím stromě" od Ondřeje Sekory, a je tedy znova snadno k sehnání. Koupit se dá i audiokniha a i tu můžeme vřele doporučit.

Zatímco dopoledne bylo hodně chladno a mokro, po poledni se na nás přišlo skrz mraky nenápadně podívat i sluníčko. To jsme ještě nevěděli, že následující ráno (8. 2.) nás probudí, letos poprvé, naplno rozezpívaný kos. A ještě jedna zpráva na závěr: ptákem roku 2026 byla před několika dny Českou společností ornitologickou zvolena pěnice černohlavá, jejíž stylizovaná podoba slouží už řadu let jako logo ČSO!

Alena Hrdličková, Strakonice (členka ČSO a ČSOP)