Vzpomínka na Františka Vitka

11.11.1925 - 29.6.2007

Se jménem František Vitek jsem se poprvé seznámil v Kroužkovací stanici Národního muzea při třídění a zpracovávání kroužkovacích výkazů. Často o něm hovořil i Jiří Formánek; poznali se v době Formánkova působení v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích (1956-64) a stali se doživotními kamarády.

Osobně jsme se setkali v červenci 1980 ve Zlivi, kde jsem v době dovolené právě pozoroval bahňáky na rybníčku mezi "Zlivským rybníkem" a "Bezdrevem". František Vitek ke mně přistoupil a ptal se na bahňáka, kterého jsem právě sledoval. Sice jsme se asi vzájemně nepředstavili, ale nebyl problém určit tohoto místního ornitologa. Později jsme se potkávali především na schůzích jihočeské pobočky Československé ornitologické společnosti (později ČSO) a na aktivech spolupracovníků kroužkovací stanice, kam F. Vitek téměř pravidelně jezdil společně s Karlem Klímou a Oldřichem Kankrlíkem.

Ve své kroužkovací činnosti se František Vitek zaměřoval především na vodní ptáky s důrazem na bahňáky, ale sledoval i pěvce. Výčet výsledků kroužkování, jimiž výrazně obohatil vědomosti o našich ptácích, by byl poměrně dlouhý a přesáhl by rozsah této osobní vzpomínky. Jmenujme například zastižení pisíka obecného v Ghaně a zástřel čírky obecné v Rusku ve vzdálenosti téměř 5 000 km. Nemůžeme tušit, kterého výsledku kroužkování (zpětného hlášení či jen hlášení, jak řada kroužkovatelů říkala) si F. Vitek cenil nejvíce. Mohlo se třeba jednat o vodouše kropenatého zastiženého ve Finsku či o krahujce obecného, který doputoval až do Španělska. Pokud jde o pěvce, František Vitek získal zajímavé výsledky u čečetky tmavé a lindušky horské. Nesmíme zapomenout, že jako jeden z prvních poukazoval na možnost hnízdění modráčků středoevropských u Mydlovar.

Františka Vitka trápilo výrazné zničení břehových porostů jihočeských rybníků a vymizení ptačích druhů, které je obývaly. Potěšit ho příslibem, že se stav naší krajiny v blízké době změní k lepšímu, jsem nedokázal. Potěšil jsem ho však obstaráním stativového dalekohledu, po němž toužil v době, kdy u nás nebyl na trhu. Z bývalé NDR ho "propašovala" německá studentka Marion, která na Přírodovědecké fakultě UK studovala chemii společně s mou ženou.

Určitou "kontrolu" aktivity Františka Vitka pro mě prováděl můj bratranec Václav, ze šumavské vesničky se přiženil do Zlivi a pracoval u stejného podniku jako Fr. Vitek. Když jsme se na Šumavě potkávali, neopomenul hlásit: "Zase jsem viděl pana Vitka, jak jel na kole někam za těma svejma ptákama".

František Vitek byl ve své době nejaktivnějším jihočeským kroužkovatelem; získal celou řadu skvělých výsledků. Některé už bude sotva možné zopakovat či napodobit, neboť některé druhy již z jihočeské krajiny vymizely.

S Františkem Vitkem se přišla rozloučit řada jihočeských ornitologů; jejich počet jsme rozšířili i my s Jiřím Formánkem a Václavem Boškem.

Za poskytnutí archivních údajů děkuji Dr. Jaroslavu Cepákovi.

Autor: J. Škopek