Festival ptactva – Zbudovská blata 5. října 2024

07.10.2024

Přes silnou nepřízeň počasí (zima a déšť) akce zlákala úžasných 64 účastníků.Jak festival probíhal, která místa ptačího parku jsme navštívili a s jakými ptáky se měli návštěvníci možnost seznámit, se dozvíte v záznamu, který nám poskytl Vilém Hrdlička (pravidelný účastník brigád a veřejných akcí v ptačím parku Zbudovská blata).

Sedíme s manželkou Alenkou ve vlaku a přesunujeme se na Festival ptactva, který se dne 5. října 2024 koná v ptačím parku Zbudovská blata. Je ještě ranní šero, deštivo a cestou pozorujeme podél trati okolní krajinu.

Mezi Ražicemi a Protivínem se na podmáčených loukách vynořují světlé siluety volavek bílých, které působí v podmračené krajině jako přízrační duchové. Snad by to tak i bylo, kdyby se na vodní hladině neobjevovaly vznešené koráby labutí velkých. Občas je přírodní scenérie podtržena šedivým letem volavky popelavé.

Když projedeme korálky ospalých železničních stanic a nádraží, přichází cíl naší cesty. Jsme ve Zbudově. Známá průvodčí vlaku se s námi rozloučí s přáním pěkného dne a souprava mizí v kapkách deště. Ten zesílil, tak navlékáme pláštěnky a jdeme polní cestou k místu srazu. Jako signální lampičky překračujeme sněhobílé plodnice hnojníku a kousek od cesty zaznamenáme několik bedel. Na okraji cesty se objeví ojedinělý kvítek kohoutku lučního a několik rostlinek bílé, zmáčené silenky. Květy jara a léta pozvolna mizí. Odkudsi, z hloubi luk, se ozývají vrány.

Na blatech je ruch. Rybáři vylovují nedaleký rybník, a tak se prostorem nese lidský hlahol a cinkot nářadí. Vyjeté koleje po autech a skrytá Pragovka naznačují, že na blatech určitě nebudeme sami.

Když dorazíme na místo srazu, mnoho nás tu není. Tak, jako na prstech jedné ruky. Netrvá to však dlouho a přátelé ptačího zpěvu se začínají sjíždět. Nakonec je nás pěkný houf. Objeví se Kryštof Chmel a jeho kolegové. Jeden náš známý hlásí přelet jestřába lesního. Kryštof mezitím postaví stativový dalekohled, otevře kufr auta a nabídne nám propagační materiály ČSO. Po krátkém úvodu přistoupí k prezentaci chycených ptáků. A tak je jako jeden z prvních představen střízlík obecný. Jeho tmavá očka si nás "divoce" prohlížejí a Kryštof povídá o jeho výskytu a hlasitém zpěvu. Já sám jej znám z mnohých strakonických křovin v centru města, kde neohroženě poskakuje a zpívá. Nyní připomíná nepatrného plivníka.

Dalším klenotem je králíček obecný. Má malou žlutou šešulku a tváří se zcela neutrálně. Jako by se jej okukování lidmi ani netýkalo. Vlastně se ani nemá proč obávat. Pták je pouze v kontaktu s ornitologem a veřejnost pouze přihlíží. Výklad je rychlý a pěvec je brzo na svobodě. Později se představí sýkora koňadra a budníček menší. U toho Kryštof poukáže na obtížnost odlišení od ostatních druhů budníčků. Potom následuje letošní "výletek" kosa černého. Dozvídáme se, jak se odliší mladý a starý jedinec. Z plátěného sáčku je vyjmuta samička sýkory modřinky, neohroženě klovající ostrým zobáčkem do ornitologových prstů.

Mezitím nad námi přeletí hejno stehlíků obecných volajících "štyglic". Větším úlovkem je opět kos černý, tentokrát starší kus s tmavým zbarvením. Následuje samička pěnkavy obecné. A tím se prezentace pomalu přiklání k častečnému závěru. Náš mladší kolega zatím zaměří dalekohledem poštolky obecné, které hnízdí po vránách ve stožárech vysokého napětí.

Skupina se pohne a vydá se blíže k blatům. Kryštof se zde rozpovídá o vzniku a následném záměru s oblastí ptačího parku Zbudovská blata. Posloucháme, prohlížíme si předložené letecké snímky dané krajiny a já si představuji, jak to tu asi vypadlo v době Karla Klostermanna a jeho Mlh na Blatech. Na betonovém soklu u železničního přejezdu pozorujeme s Mírou Kopačkou nenápadnou vlahovku narudlou, které déšť nevadí. Má jej ráda, tak jak je to u měkkýšů obvyklé.

Dále pokračujeme k rybníku Malý Knapr. Odkudsi se zvedne volavka popelavá a hejno kachen. V dubové aleji nás očekávají Kryštofovi kolegové s dalšími chycenými opeřenci. Opět se potkáme s kosem černým, přibude sameček strnada obecného v nevýrazném šatu a sýkora babka. U té se dozvídáme z úst kroužkovatele Kryštofa Korejse, jak ji odlišit od sýkory lužní. Okolo mluvčího ve stejném čase rejdí v loužích děti a dívají se zblízka na úlovky. Přítomnost vody je pro ně spíše příjemným zpestřením než problémem.

Kryštof mezitím připraví stativový dalekohled a zaměří jej na kopřivku obecnou. Podá k ní výklad s odlišením od ostatních kachniček.

Přesouváme se zpět na blata, na cestu k lokalitě U Vomáčků. Od naší poslední návštěvy v parném létě je zde situace jiná. Porost trav, ostřice, zblochanu a rákosu nyní skrývá docela slušný sloupec vody. Kryštof nám sděluje, že v době zářijových povodní zde bylo cca 50 cm vody, a vyvádí nás na můstek nad Soudným (Bezdrevským) potokem. Předkládá nám plán budoucího rozvoje ptačího parku a seznamuje nás s "vlajkovými" druhy ptáků této oblasti. Jejich centrum je položeno na výskytu bahňáků. Především na břehoušovi černoocasém, vodoušovi rudonohém a kolize velké. Dále se připojuje kalous pustovka a další druhy jako slavík modráček nebo čáp černý. Při povídání o hnízdění motáků pochopů nad námi přelétává káně lesní a ozývá se svým voláním. Náš průvodce se dále zmiňuje o výjimečnosti dané lokality, co se týká hmyzu nebo savců. Od těch větších, prasat divokých, přes srnky po ty menší, zastoupené např. vydrou říční, zmiňuje i invazního mývala severního, který tu byl zaznamenán na fotopastech.

Naše exkurze se pomalu blíží ke konci. Navzájem se loučíme a na účastnících není nepřízeň počasí nijak znát. Pro samotné přednášející to muselo být obtížné, neboť na místě samém byli daleko dříve před námi. O to bylo setkání srdečnější.

Ještě se probrouzdám k vzniklým tůňkám a pozoruji život ve vodě. Mezi stébly trav a ostřic se vznášejí drobní korýšové. Asi perloočky. Ty doplňují larvy dvoukřídlých. A ještě si všimnu několika spadlých zelenavých křísů.

S Alenkou a kolegou Mírou Kopačkou se vydáváme po zamokřené cestě k nedaleké Zlivi. Naše pěší cesta je obohacena o pozorování několika drozdů zpěvných. O konečný bod programu se nám postará pozorování majestátního orla mořského, který se vznáší nad stromovím Zlivského rybníka. Jsme spokojeni. Díky přírodě, lidem a organizátorům akce.

Vilém Hrdlička (člen ČSO a ČSOP)