Letní kosení v ptačím parku Zbudovská blata
Letní kosení v ptačím parku Zbudovská blata (27.-28.7.2024)
Během tropického víkendového parna proběhla letní brigáda zacílená na zpřístupnění nové tůně pro bahňáky. Tato nová tůň vybudovaná na přelomu února a března, pojmenovaná Knopřík, se již plně propojila s okolní mokřadní vegetací a pro zpřístupnění jejích břehů pro naše cílové druhy bylo třeba pokosit a odklidit vegetaci zblochanu a ostřice, které kolem tůně převažují.
Díky předešlým vydatným dešťům byl na lokalitě poměrně vysoký stav vody a břehy tůně, včetně okolní plochy, byly zcela ponořené. Ruční kosení bylo proto nezbytné. Po kotníky ve vodě se účastníci s kosami v rukách statečně vrhli na bujný porost a společnými silami se podařilo Knopřík připravit pro letní tah bahňáků. Již záhy po odklizení trávy přiletěli místo okouknout vodouši bahenní a za potravou sem začaly létat bekasiny otavní.
Počítáme-li i následné úterní dopoledne, které bylo třeba k dokončení prací, prostřídalo se v ptačím parku celkem 17 dobrovolníků. Moc si vážíme veškeré pomoci, kterou dobrovolníci pro ptačí park vynaložili!!!
Detailnější zápis z brigády, který nám poskytla jedna z účastnic, najdete níže!
Akce proběhla v rámci projektu Mapujeme ptáky a pomáháme přírodě. Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí, nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.
Brigádu a kosení v ptačím parku podporují:
Letní kosení
Pozvánka s názvem"Letní kosení", zaslaná správcem ptačího parku Zbudovská blata Kryštofem Chmelem na naše mailové adresy, přiměla mě i mého muže Vildu k rozhodnutí přiložit tentokrát ruce k dílu. Zatím jsme totiž tenhle nový ptačí park navštívili jen při příležitosti vzdělávacích akcí (viz ohlédnutí v časopisu Kompostu č. 12/2023 a 6/2024 a Vildovy články na "Úložišti" webu naší ZO ČSOP zde a zde), kdežto termíny dobrovolnických prací na jaře a na začátku léta se nám nehodily. A teď je doba dovolených, k tomu výstraha meteorologů… to nás možná moc nebude a každá posila bude potřebná... Bez pastvy nebo sečení by mokřady příliš zarůstaly a nakonec by nebyly pro ptactvo dobrým domovem… Tak tedy dobře, pojedeme…
Vybaveni holínkami, kosou a hráběmi přijíždíme v sobotu 27. 7. 2024 na místo srazu a vyhlížíme další účastníky. Trochu vylekaní zaznamenáváme jen dva a doufáme, že ještě někdo dorazí dodatečně. Vítáme se s panem Chmelem a dozvídáme se, že někdo nemůže kvůli bolavým zádům, někdo je zrovna někde na prázdninách, atd. atd. Blížíme se k Bezdrevskému potoku, kde je jedna docela velká plocha už posečená a horkým sluncem skoro vysušená. Je totiž doba veder. Kosení se zatím odkládá a shrabujeme suchou trávu na kopky, pro které si mají dopoledne přijet koňáci ze Zlivi. Při práci sem tam nacházíme krásně upletená hnízdečka. Nejsou ale od rákosníků. Až na malý otvor jsou ze všech stran uzavřená. Že by myška drobná? Za chvíli v tom budeme mít jasno: jedno z hnízd je myškou ještě pořád obsazené. Ptáci podle pozorování ornitologů hnízdili v porostu také, a právě proto se s kosením čekalo co nejdéle, i když to už bylo potom o to obtížnější.
Skupinka se během několika následujících minut zformovala, je nás nakonec osm. Až na mladíka Kryštofa (v tuhle chvíli už si všichni tykáme), studenta Lukáše a svěže vyhlížející Markétu středního věku samí postarší otrlí veteráni, zkušeně porovnávající vlastní i erární kosy. S Markétou si vybíráme ty nejmenší a řadíme se po bok mužů, aby nás bylo víc. K pasu si zavěšujeme nádobky s brousky, ale vodu si nenabíráme, protože se v ní budeme při sekání brodit po kotníky. Vilda se vesele baví s Mirkem, v němž poznal svého někdejšího spolužáka z VŠZ. Přicházíme k nejbližší tůňce a Kryštof nám všude kolem ní ukazuje bujné porosty zblochanu, ostřice, rdesna, kypreje a jiného vlhkomilného rostlinstva. Dáváme se do práce a jde to jakžtakž dobře, i když už začal pořádný pařák.
Asi za hodinu se jdu k autům napít a vidím přijíždět na kole paní, která se hlásí jako Jana ze Zlivi. Vypráví, jak pro nás koupila melouna a nevešel se jí do ledničky. Vzala jej vychladit k tatínkovi a spěchá za námi, dokud je ještě pěkně studený. Přestávka je samozřejmě vítaná, pochutnáváme si ve stínu natažené plachty a bavíme se, jako bychom se znali všichni odjakživa. V zásobě máme ještě ovocný koláč od nás, k pití si můžeme nalévat šťávu z Kryštofova kanystru a připravené je prý i pivo. Slunce se jen výjimečně schovává za mrakem a je už docela vysoko, všichni jsme i při odpočinku celí uřícení, a tak nezbývá, než si z toho dělat legraci a moc si horko a dusno nepřipouštět. Kosení pokračuje, chlapi jsou obdivuhodně houževnatí.
My s Markétou jsme právě přešly na snazší práci, protože dorazili koňáci. Pomáháme jim plnit žoky a tahat je k cestě. V noci má podle předpovědi pršet a byla by škoda, kdyby se převoz nepovedl včas a něco by zbytečně zmoklo. Pro koně bude tráva z blat vítaným příspěvkem k jídelníčku, mají ji rádi.
Další přestávku věnuje Kryštof malé instruktáži. Usedá na vlastnoručně vyrobenou dřevěnou stolici a s fortelem na babce naklepává kosu. Ochotně odpovídá na dotazy těch, kdo zatím nemají s tímhle uměním dostatek zkušeností. Kosa vesele zvoní a přivolává nám starším vzpomínky na dětství, kdy jsme jezdívali k prarodičům na venkov.
Při práci i v přestávkách se díváme, co kde leze, běhá a létá. Moc druhů ovšem v takhle extrémním počasí nezaznamenáváme. Kromě už zmíněné myšky drobné si zapíšeme káni, poštolku, volavku popelavou, skokana, rosničku, kuňku, potápníka, slunéčko, modráska… víc jsme si nestihli všimnout…
Už není daleko do večera, loučíme se a domlouváme se, kdo může přenocovat ve stanu nebo ráno znova přijet. Je nám pořád ještě dobře a veselo, byl to i přes všechnu námahu hezký den ve výborné partě. Těšíme se na koupání. Pookřála i Petrova fenka německého ovčáka. Byla dnes ve svém kožichu ve výhodě, nebo v nevýhodě? Nejspíš jí bylo i ve stínu ještě větší horko než nám, ale aspoň na ni nešli ovádi…
Nocleh na místě si chystá jen Kryštof a Richard. Někdo ještě pobude a posedí u ohně, někdo už odjíždí nadobro, někdo slibuje zítřejší účast. My s Vildou se chystáme do Budějovic. Osvěžíme se ve Vltavě, přespíme u syna a v neděli se ohlašujeme zase na blatech. Kryštof a Richard jsou už po snídani (dovezla ji Jana a byly prý to pravé hody) a kosí, Vilda se přidává, já jsem dostala za úkol vytahovat včerejší i dnešní posečenou hmotu ze zamokřených míst blíž k cestě, aby se dala snáz odvážet. Nejde to zrovna snadno, protože hrábě i vidle se hodně zachytávají. Porost byl totiž místy polehlý a špatně se pak kosil, něco zůstalo přirostlé a všechno je to smíchané a nepoddajné. Obdivuju paní z Mydlovar, naši novou posilu. Je poznat, že dělala podobné práce po celý život a umí si na ně zajít. Se svým polovičatým cvikem ze zahrádky se k ní samozřejmě zdaleka nemůžu rovnat.
Dopoledne přijíždí ještě Markéta a zapojuje se do sečení, později už všichni jen hrabeme a kopíme a pochvalujeme si změnu počasí z horkého na příjemné. V noci skutečně zapršelo, tak jak to hlásily "rosničky", vítr odfoukává hmyz i únavu. Jen si říkám, jak asi budeme v závěru tahat mokrou trávu na plachtách. Je nás dnes jen šest a naložené plachty budou pořádně těžké. Byly to plané obavy - Kryštof to vyřešil s pomocí techniky. Připřáhl plachtu k sekačce s pojezdem a hurá k cestě, jako kdyby řídil poslušného koníka.
O tom jsme mluvili už v sobotu, že ruční dobrovolnické práce jsou šetrné k prostředí a rozhodně velmi vítané, jenže nejisté a při péči o ptačí park jen doplňkové, nedá se nic dělat. Uvažuje se pochopitelně i o pastvě, jenže takové představy jsou zatím jen ve hvězdách. Zatím jsme rádi, že se daří aspoň to nejnutnější. A že se rodí skupina příznivců, jimž na osudech Zbudovských blat záleží. Jarní práce byly velmi úspěšné (přišlo prý 42 dobrovolníků), osvětové akce také, optimismu zatím nic nebrání. Teď ještě záleží na bahňácích, jak se jim bude vysečené okolí tůněk líbit. To se jistě brzy dozvíme – a těšíme se na to.
Alena Hrdličková, Strakonice (členka ČSO a ČSOP)